Jak jsme se našly
Ashru společně s maďarskou ohařkou vlastnila kamarádka mé dcery Lenky - Barbora. A jestli znáte pořádně faraony, víte, že kočky a ptáci jsou pro ně neobyčejným lákadlem. Panička si povídala, najednou z křoví vyletěl pták, Ashra na nic nečekala a vyrazila. Ovšem panička to také nečekala, fena s ní pořádně škubla a byla z toho zlomenina. Samozřejmě ne obyčejná, ale vřetenová s 9 šrouby. No podnikat, mít obchod, malého syna, 2 psy, 2 berle a nemoci došlapávat na jednu nohu, nevím. Já v té době pochovala fenku královského pudla a Bára mě požádala, zda bych na měsíc, pak ještě na další měsíc, se o její fenu nemohla starat. Pak přišly Vánoce a Baruška se rozhodla, že mě udělá spolumajitelkou. Bez slziček radosti pod stromečkem se to neobešlo a tak jsem spolumajitelkou od 24.12.2003. Baruška říkala, že jestli jsem měla předchozí feny ráda (barzojku a pudlici), tuhle faraonku budu zbožňovat. Kolikrát jsem si na její slova vzpomněla, hlavně když jsem v zimě, ve tmě, hodinu a půl čekala před opuštěným školním hřištěm, až se Ashrinka vyběhá, vše očuchá, pohoní zajíce, kočky a podobně.
Náhledy fotografií ze složky Ch´Althaia al Ashra Eben Dag